Příroda jako svátost aneb proč nám je v přírodě tak dobře

"S ohledem na koncept "svátostného vesmíru" Williama Templa konstatuji, že milost, která je chápána jako přítomná v substancích chleba a vína eucharistie, směřuje ven, takže ji lze pozorovat i v celém Božím stvoření…. Vtělení může být vnímáno nikoli jen jako jednorázová událost, ale jako trvalý svátostný proces, v němž se Bůh zjevuje skrze neustálé vznikání života. V důsledku toho eucharistické svědectví o vtělení Boha v Ježíši a vděčnost za život, který překonává smrt, poskytují křesťanům nasměrování pro rozpoznání vtělené Boží přítomnosti, jež je potenciálně zažívána ve všem, co je. Proto je formální svátost eucharistie součástí širší svátostné ekologie pozemského života, v níž lze dosvědčit přítomnost Boží milosti ve všech aspektech přirozeného řádu. Spojení eucharistické milosti s hodnotou ekologické a genetické provázanosti všech forem života tak slouží jako vzájemné obohacení svátostné tradice a současného úsilí o ochranu života na Zemi."
David C. McDuffie - The Epic of Evolution and a Theology of Sacramental Ecology